MVP Praha 28.4.2007
Výstavu v Praze nelze vynechat. Přihlášeno bylo 22 čévéček, ale již předem jsem věděla o čtveřici, která nedorazí. Ono vystavovat se s vyholenými chlupy není na psí výstavě moc ceněno .
Jelikož před vlčáky byly posuzovány bearded kolie, měli jsme dost času nejen kynologicky pohovořit. Na pražské výstavy pravidelně vyráží i pan Hartl (pokud mu zdraví dovolí), takže i v sobotu se přišel do Letňan podívat. Pan rozhodčí Otakar Vondrouš (delegovaný KCHČSV ), vyjádřil při rozhovoru s panem Hartlem lehké obavy, zda to posoudí správně....načež pan Hartl odvětil typicky po svém, že mu to pak řekne .
Zvědavá jsem byla i já a obávala se tradiční "finty" rozhodčích, kteří posuzují plemeno, které neznají - dám to šampiónovi, tím nic nezkazím......No a dařilo se napínat nás až do naprostého finiše.
Posuzování psi
Novinkou na MVP bylo otevření třídy pro štěňata, kterou využil Veron z Molu Es ve psech a Birky z Kopáčkova dvora ve fenách. Veron se předvedl na svůj věk perfektně - velmi nadějný.
Veron z Molu Es ukazuje zuby
V otevřené třídě nastoupil Bart z Věrné smečky - naprosto bez kondice (ta srst mu od bonitace opravdu nedorostla, Pavle ) a Timber Wolf Arimminum - menší a opravdu suchý pes, předváděný Klárou Prokůpkovou. CAC zaslouženě dostal Timber Wolf a Bart, i přes nevýstavní kondici r.CAC.
Nadešla třída šampiónů, která je u ČSV již delší dobu spíše směšná. V Praze se nám tentokrát předvedli "šampióni" z Německa a balkánských zemí. Na výbornou jistě měli, ale....Dat Šedý chlup i přes vrásky na hlavě, visící koutky a lalok získal CAC, Gert z Vlčí chaloupky, který se mi líbil o něco více, obdržel r.CAC.
Ve třídě veteránů byl předveden 11,5 letý Agar Reolup. Roccův dědeček vypadá pořád dobře, takže výborná ho nemohla minout - Nejlepší veterán.
CACIB u psů - abychom nic nezkazili, tak to necháme žampiónům, i když kvalitou znatelně pokulhávali za vítězi ostatních tříd.....
Posuzování feny
Z fen se první představila Birky z Kopáčkova dvora. Oproti Veronovi lehce nesvá, ale velmi nadějná. V mladých fenách Cavern z Věrné smečky, u které srst taky nebyla co dříve - CAJC. V mezitřídě Uny Tossa z Molu Es, která výstavní drezůru nepostrádá, CAC. A přišla třída otevřená, kde byla tradičně největší konkurence. Zde se naplno projevila určitá bezradnost pana rozhodčího. Všechny feny rozhodně měli na výbornou, každá s nějakým nedostatkem.
Pan rozhodčí posuzuje otevřenou třídu fen
Ve třídě šampiónů opět profesionální handlerka předvedla Andromedu Arimminum. Hezká fena, ale povaha jí lehce kazí celkový dojem,CAC.
V boji o CACIB zaslouženě zvítězila Uny Tossa, r.CACIB získala šampiónka Andromeda.
BOB a závěrečné soutěže
A byl tu závěr. Trochu rozpačitý dojem z posouzení spěl ke svému vyvrcholení. Do kruhu nastoupili CACIBové, CAJC a veterán. Pan rozhodčí se očividně rozhodoval mezi CACIBy - Datem a Uny. Nakonec se zcela správně rozhodl pro Uny Tossu.
Když tak přemýšlím, jaké kritérium bylo pro pana rozhodčího hlavním při posuzování - vychází mi z toho jednoznačně posouzení ve statice. U rozhodčích, kteří se plemeni nevěnují je posouzení vždy spíše na celkovém dojmu - ano, jsme na výstavě...
Tituly byly rozdány, ale čekali nás ještě závěrečné soutěže, kde byl naším želízkem v ohni Agar ve veteránech, přihlášená chovatelská skupina z Molu Es a samozřejmě Uny Tossa v FCI I. skupině.
Čtyřčlenná chovatelská skupinka vypadala opravdu vyrovnaně a efektně. Neměla téměř žádnou konkurenci, pan rozhodčí Antonovič prověřil povahu každého člena skupinky a o nejkrásnější chovatelské skupině bylo rozhodnuto - českoslovenští vlčáci (a mně došly baterky ve foťáku).
skupina "z Molu Es" - zleva Veron, Sněhurka, Uno, Uny Tossa
Po skupinách následovali veteráni, kde byl pro nás favoritem Agar Reolup, který byl bezkonkurenčně nejstarším předvedeným veteránem, ovšem paní rozhodčí Letáčková o něho nezavadila snad ani jediným pohledem. Závěrečné soutěže jsou zkrátka hodně o sympatiích k určitým plemenům.
Posledním zástupcem ČSV byla Uny. V FCI I. skupině je vždy veliká konkurence. Rumunského rozhodčímu se Uny zalíbila a vybral ji do užšího výběru, což je obrovský úspěch. Nakonec obsadila Uny Tossa páté místo. Takže ČSV opět byli dobře reprezentováni a ostudu určitě neudělali.
Zkrátka, výstavka se celkem vydařila a nám už jen zbývalo se dopravit zdárně k domovu. Cesta na Letnou, kde jsme vrátili Sněhurku majitelům , byla opravdu veselá (skoro jako cesta ráno) . Tímto děkuji Petře Dušánkové za úsilí, které vynaložila, aby Sněhurku udržela v zadní části vozu. A děkuji Sněhurce, že ač dojela na předním sedadle, nechala mne alespoň jednou rukou řídit.
No a za týden nás čeká "klubovka-neklubovka" kdesi v Terezíně a pak další mezinárodka v Litoměřicích - na obě akce se chystám, tak nějaké hlášení se tu opět objeví.